Tak konecne jsem si vyzkousela "jizdu" na snowboardu. Zkusit si to uz jsem chtela cca 2 roky, ale bohuzel jsem pred horami vzdycky onemocnela :/ navic jsem docela chtela, aby mne to naucil nekdo, kdo jezdit opravdu umi, abych se vyvarovala vselijakych zacatecnickych chyb. No a lepsiho ucitele nez vojtu jsem si prat nemohla, nebot jezdit umi, ucit taky a napad ucit mne prijal docela s nadsenim. A tak jsme se v nedeli rano vydali do herlikovic. Pocasi bylo opravdu zajimave- z nebe padalo cosi mezi snehem a destem, ale nemohlo to zchladit me nadseni. Dokonce muj prvni pad nemel s prknem nic spolecneho, sjela jsem po prdeli asi deset metru z namrzleho kopecka, kudy jsme schazeli..co bych vam tak rekla k mym zacatkum? Optimismus me brzy presel, takze jsem prevazne na snehu sedela/lezela a neco si vztekle brblala pod vousy. Ale ne, musim rict, ze jisty pokrok jsem udelala. Padaci list mi uz jde docela fajn, na kotve jsem ani jednou nespadla, jeden obloucek uz taky davam a snowboard mi nikam neujel. Vojta mi za tech par hodin nedal ani jednou pesti a dokonce byl trpelivy, mily a optimisticky. A pocasi? To zpusobilo, ze nekdy okolo treti jsme to zabalili, nedalo se dal pohybovat v zime v absolutne promoklem obleceni, ze ktereho kapala voda. Priste (unor?) bych prosila jedno slunecne pocasi s idealnimi snehovymi podminkami!
abych nezapomnela, musim podekovat martine za vypujceni cca 90% vybaveni a samozrejme vojtovi...
werush | 28. ledna 2008 v 22:16 |
Tak to jsme se v tech herlikovicich trosku minuli =) ja tam byl v sobotu hehe =)