psychedelic chill out na Blog.cz

Musim se priznat, ze paty prosinec byl pro me vzdy rozporuplnym datem. Odmalicka jsem sice rada sledovala z okna nase panelakoveho bytu v Repich, jak se po chodnikach potuluji skupinky Mikulasu, andelu a certu, ale ven jsem se vzdycky bala. Jednou jsem se odhodlala a po deseti minutach jsem sla domu, bala jsem se petard. U nas doma byl Mikulas jen jednou. Moc dobre si doted pamatuju, jak jsem se, kdyz zazvonili, rekordni rychlosti dokazala dostat pod kreslo, kam se nyni vejde mozna tak nase kocka. Nicmene babicka me vytahla a nakonec to bylo docela legracni, zvlast potom co jsem dostala detskou ruzovou sadu pro vanocni peceni- maly valecek, par vykrajovatek a buhvi co jeste.

Po prestehovani se na Suchdol se ale vse zmenilo. Zadna anonymita, clovek nemuze jen tak ignorovat zvoneni, kdyz se mu sviti v oknech a tak se sousedovic Cyril s kamarady dostal pres nas prah. Matka pro ne nic nemela, tak odesli s balickem piskotu a kyselymi obliceji (byly videt i zpoza vousu, popr. Cernych smouh). Po teto stresujici udelasti uz jsme jim nikdy neotevreli.

Proc vlastne tohle vsechno pisu? Ac se priznam, ze ve svem veku jsem jiz mikulaskou nadilku necekala, prece jen, musela jsem byt asi velice hodna. Diky, Mikulasi! Nadilka obsahuje mimo jine vytouzeny adventni cokoladickovy kalendar. Mene potesujici informace je, ze uz jsem cca polovinu obsahu nadite igelitky snedla. A pri dopsani dohoto slova uz jsem si musela vzit dalsi cokoladovy bonbon.

Miluju Mikulase :)

p.s. dnesni skolni mikulasska nadilka byla velice kuriozni, musim se priznat, ze videt Majkeeho a Kubu jako andilky, Lucy jako sexy certici s nemene sexy psem a Jancu jako agresivniho certa, nebrajiciho si servitky, je ojedinely zazitek! diky!